MADONNA: Ray of light

HITBOX č.4 (1998)

Skutečně nedokážu posoudit, zda muzice příštího milénia ublížím, nebo Madonnu přechválím, když si dovolím tvrdit, že tenhle "paprsek světla" (jak zní v překladu název alba) mi šlehl do uší záblesk hudby budoucnosti. Hudby, která má dostatek temperamentu, aby mě roztančila, a současně tolik mysteria, aby dokázala ukonejšit. Hudba, která není rozmělněna na vatou vyplněné sloky a podlízavé refrénové pasáže. Tím neříkám, že refrény na tomto albu nejsou. Jsou, avšak pouze jako potvrzení sounáležitosti ke skladbě, podobně jako se utvrzujeme v pocitu, že život plyne tak, jak má, tím, že vyhledáváme nebo potkáváme své dobré přátele a známé. Madonnin procítěný, ale nijak expresivní projev je ve skladbách tím pravým spojovacím článkem k hnacímu motoru promyšlených a, nebojím se říct, sympaticky novátorských a mírně kosmických aranží, které jsou druhým kladem tohoto alba. Výraz převážil nad hlasovou ekvilibristikou a Madonna tudíž nemusí vybočit z rozsahu jedné oktávy. Je pravdou, že jisté melodické postupy silně připomínají některé její starší megahity, ale je třeba zohlednit, že nikdo, a může to být umělec jakkoli vynikající, se nedokáže ubránit svému "melodicko-genetickému kódu", jenž jej vlastně (svou výjimečností) dostal do našeho povědomí. Stejně jako lze hodnotit drahokam jako kámen určité barvy, lze se pokaždé znovu a znovu obdivovat jeho zušlechtěné kráse, barvě a lomu paprsků v něm. Tenhle paprsek mě oslnil a věřím, že naplní světlem i vás.