TŘI KROKY DOPŘEDU, DVA KROKY ZPÁTKY

HITBOX č.5 (1998)

Takhle nějak, by se dala shrnout hudební náplň nového alba Kamila Střihavky a Zdeňka Mazače No Guitars...? Avšak takto zminimalizovanou a nahrubo otesanou charakteristiku je nutno brát jako nadsázku, vzešlou z bonmotu, který mi z prvního poslechu alba vyplynul: tři roky dopředu, ale přes dvacet let zpátky. Takto zformulované shrnutí má sice svou logiku, ale přišlo mi příliš nelichotivé k tomuto, dle mého názoru, řemeslně skvěle odvedenému dílu. Skutečně jsou to právě tři roky, které nás dělí od vydání posledního alba této dvojice, které se v názvu lišilo pouze interpunkčními znaménky, avšak co do obsahu bylo něčím novým, objevným, originálním a ve své podstatě i rizikovým (a to navzdory faktu, že Střihavka dokáže vyfrázovat i Kočka leze dírou jako strhující hitovku). Druhá část bonmotu ...dvacet let zpátky má snahu vystihnout, kam až se, napříč časem, dostala skladatelsko-producentská dvojice při hledání hudebního výrazu tohoto projektu. Jednoznačně převládá příklon k funky, kterým svět žil od šedesátých let a které Kamil dokáže i patřičně černošsky odsoulovat (viz. refrén V Potosí ..."žirafa žere lva". James Brown by z něj měl radost). Samozřejmě, že tento funky základ je povýšen a umocněn rockovými riffy kytar a moderním soundem, takže se vlastně jedná o pokrok, avšak jen o malý krůček. To jen na vysvětlenou k "pitevnímu" titulu a hrubé orientaci, o čem že tento projekt je hudebně.

Textová složka vznikla za pomoci několika osobností. Největším dílem přispěl Ivan Hlas, kterého lze považovat za "textovou stálici" mnoha projektů posledního desetiletí. Na tomto projektu se podepsal "nočně temnou" tématikou. "...s pohledem na měsíc...noc nebyla zlá" v Kruhy v obilí (který však "nevyválel sám" - skvělej veršík), "...hvězdy vadnou v dáli...už ti můžu dát jen tmu" v Jen se jednou otočím (tam je i překvapivá "noc ze dvou půlek"), "...když je nebe černý" v Jen na malou chvíli (odtud přenádherný obrat "čas je temnej kočí, co jen umí brát"), "...černou nocí táhnu sám...hledat hvězdy bledý" a "černý kočky" v hitovce Černá růže. Třemi troškami přispěl do mlýna i Lou Fanánek Hagen. Podezřívám ho, že se ještě zcela nevymanil ze šmoulího opojení. Nějak mi nejde dohromady styl hudby a Střihavkův projev se skejťáckými verši "vedle stojí teplá Koka Koula/ tak si myslím, že jsem moula", ale budiž, když je i Kamil přesvědčen, že "je to rokenról a nářez bejbe / hlavní je, že se to hejbe", nebudu se ani pozastavovat nad defloračním "jen sáhnout bejby, já vážně budu jemnej" v Zavři voči, brouku. Fakt je, že nebejt stokrát omletého klišé mobil-debil v Nemůžem se v kosmu vrátit, napravil by si Fanánek tímhle textem u mně reputaci. Pomalou skladbičku na pozadí percussions s názvem Začínám opatřila Bára Basiková. Musím říct, že díky několika textovým neobratnostem s názvem souhlasím. Úplným opakem je skvělý a hravý text Oty Klempíře na fankovou soulovku V Potosí.

Za zmínku určitě stojí i vybavenost alba. Plastikový box se základní tiráží a volný booklet v podobě rodinného alba, s fotografiemi protagonistů od věku "pasení koníčků" po "cowboye z Teplic" a ještě dál, je uschován v quazi kartonové "přepravce", na níž jsou všechny ty odporné čárové kódy, čísla a značky, které dokážou zbourat každý grafický fór. Na závěr je nutno zmínit, že album No Guitars...? vychází jako CD extra, takže za jistých technických předpokladů vybavenosti počítače, lze kromě poslechu i shlédnout klip k pilotní Černé růži.