Jako bych to už někdy slyšel...

HITBOX č.9 (1997)

Než jsem si pustil nové CD Janka Ledeckého s názvem "Mít kliku", který firma BMG právě distribuuje na trh, zaposlouchal jsem se do několika předchozích alb. Teď vím, že to nebylo nutné, protože (a není to míněno jako odsudek): "Ten Janek je čím dál tím stejnější!" Znovu a znovu potvrzuje, že základem úspěchu u široké, hudebně nevyhraněné populace, je jednoduchá písnička. A duch této pravdy, se táhne celým albem, jako ta (kolikrát již zmiňovaná?) červená nit. Na jistotu hraje i aranžér Martin Kumžák, takže není divu, že z alba netrčí ani hit, ani propadák. Být to běžná recenze, mohla by tímto konstatováním klidně skončit, ale protože jsme v pitevně, můžeme se anatomií alba zabývat zevrubněji a podívat se tomu nejen na zoubek, ale zalézt i pod kůži a probádat mozek i srdce.

Prvním krokem pitvajícího je posoudit vnější zjev. V grafice, na které se dle bookletu podílel i Janek, nelze oproti minulým projektům vystopovat žádný výrazný posun kamkoliv. Žádná symbolika nebo grafika, která by evokovala obsah alba, žádné mimokomerční sdělení. Nic, co by mohlo naznačit, že se cosi děje. Ono se totiž nic moc neděje a proto je vsazeno na jistotu. Avšak na druhé straně, proč ne? Všichni přece víme, jací dokážeme být konzervativci. Takže "zátiší s umělcem", lehce čitelné jméno i titul a je to. Z pohledu grafického píši mínus, z pohledu obchodního plus.

Chápu se skalpelu, mačkám play a začínám vnikat do jednotlivých orgánů, kterých jsem na bookletu napočítal jedenáct, v celkové délce něco pod padesát minut.

1-Kde jsou ty časy 3:23. Nevím, zda se Janek rozhodl skoncovat se svým (stále ještě z něj dýchajícím) mládím, ale tahle poloha návratu k rock'n'rollu s nešťastným nevysloveným vulgarismem osloví jen ty méně náročnější. "Vpravo vlevo, stejně je to rovno, kde jsou ty časy, kdy to stálo za...", mu určitě uvěří a radostně si doma u reprobedny to nevyslovené zahulákají.

2-Některý cesty 3:37. Trochu fádní. Přesně tak, jak některé cesty fádní bývají. Neobjevné, klikatící se jen velmi zvolna a do dálky se kolovrátkově opakující a sbíhavě mizející ujištění, že "stopy mý zmizí jak stín".

3-Mít kliku 5:29. To to dejchlo. Až Collinsovsky teple. Místo bicích sympatické perkuse. Příjemná muzika, ale ten text...?! Škoda té podivně zvrácené filozofie, která to příjemno sráží. Kdybychom se měli touto filosofií řídit, bylo by z nás brzy stádo odevzdaných neumětelů, čekajících na svou "životní kliku", která pomůže lupiči vykrást banku a ze šlapky udělat hvězdu. A bude-li to trvat moc dlouho, možná si každý tu svou kliku najde a pověsí se na ni, protože bojovat o něco, chtít něco dokázat, něco se naučit, už nebude umět. Jen odříkávat jako "otčenáš" ono "mít kliku" tak, jako v téhle písni Janek Ledecký. Šestatřicetkrát!

4-Laj, laj 3:05. "za rohem v hospodě si vrásky nedělaj..." a nedělá si je zřejmě ani Janek a klíďo píďo spustí "countryovku" s roztleskávačkou nakonec. Werich by řek':"To je blbý, to se bude líbit".

5-Vlak do lepších časů 4:10. Je možná půlnoční proto, že překrásný španělkový úvod navodil představu půlnoci, jako předělu. Oddělil starý den od nového. Staré prohlásil za špatné a v očekávání jakýchsi imaginárních lepších časů, naskakuje na schůdky s všeutínajícím "tak mi promiň, musím jít". Evokuje se tu pocit, že nějaké lepší časy skutečně existují. Je to optimistické klišé o tom, že to lepší máme stále před sebou. Věřím, že to platí i o této desce.

6-Našla sis dům 3:42. Překvapivě zaranžováno. V úvodu něco mezi swingem a big beatem a, aby to bylo ještě napínavější, dojde v mezihře i na funky. Dobrá dynamika podporovaná dechovou sekcí. Konečně trochu vzruchu, takže ani nevadí, že mi uniká text. 7-Prázdná je noc 4:08. "A zbytečná, když usínám sám", dodává zpěvák a mě se zdá zbytečné tu krásnou atmosféru vytvořenou heligonkou a kytarou nějak rozpitvávat.

8-Stopy 4:32. Tohle připomíná muziku k filmu V pravé poledne. Tak mě to chytlo, že jsem očekával "chlapáčtější" téma a míň emocí a abstrakcí v textu. Škoda, že tu Janek opustil střední klidovou hlasovou polohu a trochu se škrtí ve výškách.

9-Karavana 4:24. Kruciš, tohle vypadá dobře. To asi z rádia neuslyším. Skvělý rockový drajv. Má to švih. Tohle už ani není ten typický popík! Tady mi nevadí ani obehrané téma o karavaně a psech co štěkají.

10-Víc než tisíckrát (na křídlech Paegasů) 4:45. To vypadá jak filmová muzika. Je to široké, vtahující, možná trošku patetické, ale pěkné. Trochu tomu vadí, že hlas musí občas bojovat o své místo na slunci s přesilou smyčců.

11-Dobrý sen 4:58. Na závěr Ledecký jako "folkař" bilancuje "ztráty a nálezy" a prosí nás všechny, ať ho necháme snít. Nechme ho a zatím si to shrňme:

Tahle deska je určena všem těm, kteří se cítí mollově, těm, kteří potřebují, aby za ně někdo vyjádřil jejich vlastní smutky, těm, kteří vše svádí na osud, věří na snadná řešení a všemocnost "kliky", těm, kteří se nechají unášet libozvučností slov, aniž by se pídili po jejich obsahu, těm, kteří jsou nešťastni, protože jsou sami, těm, kteří jsou šťastni, protože nejsou sami, těm, kteří milují dobrý popík a Jankovým fanynkám.

Tahle deska není určena těm, kteří od muziky čekají zrychlený tep, odvaz a rachot, ani těm, kteří milují dancingové kolovrátky a velký buben na čtyři, ani těm, kteří od hudby očekávají novátorské postupy, nový zvuk či underground, ani těm, kteří si myslí, že popík je sprosté slovo a určitě ne kritikům.

Je polemické, zda musí každá deska přinést něco nového. Zda se musí snažit o nějaký významný hudební posun, nebo je-li lépe, aby interpret přenášel konzervičku ověřené rutiny z desky na desku a v podstatě tím vykrádal sám sebe. Tenhle projekt je důkazem, že tento princip funguje. Janek sice hraje na jistotu, ale protože řemeslo ovládá skvěle, stejně jako aranžér Martin Kumžák a všichni spolupracující hudebníci, podařilo se jim společnými silami vyspravit nevýrazný hudební materiál a vtisknout několika skladbám punc popového nadstandartu. U zbývající části skladeb nepomohla ani mnohaletá zkušenost, ani dobrý zvuk a budou proto odsunuty do role back groundu. Bude to možná i tím, že srdíčko, na které jsem při pitvě narazil, bylo proti mozku zakrnělé.