THE DOORS — ABSOLUTELY LIVE

HITBOX č.1 (1997)

Celých pětadvacet let už uplynulo od předčasného úmrtí zakladatele legendárních The Doors, Jima Morrisona. To je asi důvod, proč se firma Elektra Entertaiment Group rozhodla vydat na CD živé dvojalbum Absolutely live z roku 1970.

Není účelem této rubriky, dávat si lekce z historie, ale pro pochopení obsahu a hudební formy, je nezbytné si připomenout alespoň ty nejzákladnější souvislosti. Po čtvrtém albu The Soft Parade, které pro The Doors znamenalo propadák, se páté album Morrison Hotel rodilo velmi těžce a zvolna. S blížící se soudní dohrou známé Morrisonovy exhibicionistické exhibice, se "Ještěrčí král" přece jen trochu zklidnil a dokonce i mírně omezil pití. Nahrávací firma tohoto stavu využila k tomu, aby v rámci New Yorských koncertů natočila materiál na první živé album. The Doors proto do svého pořadu zahrnuli i starší skladby z předešlých alb a výsledek, schopnosti a rozpoložení kapely, atmosféru koncertu a zpěv hlavního protagonisty, si můžeme vychutnat z právě se roztáčejícího CD.

Display přehravače ukazuje, že nás čeká přes 77 minut hudby, ale já vám už teď prozradím, že téměř pětinu času zabírá moderátorovo uvádění kapely (na bookletu uvedeno jako první skladba v délce 2:40), jeho závěrečné loučení a hlahol, pískot a vůbec reakce návštěvníků koncertu, vč. jejich skandovaného potlesku před přídavkem.

Muziku neuslyšíte ani při Morrisonových deklamacích a uvádění skladeb, ale kvůli autentičnosti a dokreslení atmosféry koncertu bylo zcela nutné tato přerušení v toku muziky ponechat.

Ale pojďme k hudbě, která nám přes bubenické entreé Johna Densmorea vstupuje do uší. Postupné připojování nástrojů ukazuje přesné umístění nástrojů ve stereu. Uprostřed zní klávesová basa, kterou obsluhuje levou rukou Rey Manzarek. Pravou probírá klapky varhan, jejichž typický zvuk se na nás valí zleva. Jako poslední se zprava přidává mírně schizofrenická kytara Robbyho Kriegera. Šestiminutovka Who Do You Love ukazuje kapelu v její typické podobě. Trochu psychedelické někdy až monotóní bluesrockové skladby převažují a proto je možné, že po kratičké Alabama Song, která se této charakteristice vymyká, nepoznáte mezi následujícími třemi skladbami rozdíl (jsou navíc hrány jako směska v jednom kuse). Build Me A Woman je opět "dvanáctka" tentokrát jako boogie. Následující When The Music's Over je v podstatě čtvrthodinový jam session. Muzikanti prokazují obrovskou sehranost a vynikající práci s dynamikou. Ta je po celou dobu koncertu skutečně příkladná. Rock'n'rolloým Close To You profrčíme ke skvělé náladovce Universal Mind. Přes minutové Morrisonovo přemlouvání k "vyslání petice Bohu" se dostaneme k odpichovce Break On Through, po níž se nálada zklidní. Do chrastítek, cingrlátek a tichých emocionálních improvizací deklamuje Morrison svá naléhavá sdělení světu. Skladby plynule přecházejí jedna v druhou až k "hitovce" Not To Touch The Earth. Nečekaně zpěvácky se Morrison ukazuje v závěrečné, až komorní, Names Of The Kingdom. Následují ovace a přídavek Soul Kitchen.

Těm, kteří The Doors znají a mají jejich hudbu ještě v paměti, se jistě zdá, že se tu snažím sdělit cosi nesdělitelného. No a těm, kteří jejich hudbu neznají, doporučuji nenechat se odradit prvním poslechem. Zkuste to dvakrát nebo raději třikrát. Uvidíte, budete je milovat.