Zpět

Basová kytara - návod k použití... (10)

AKORDY

Tak a je to tady. Zvládli jsme všechna základní, doposud probraná, cvičení a můžeme konstatovat, že tóny, které vyluzujeme naší baskytarou, jsou jasné, znělé a konkrétní, že z reprobedny nelezou žádné podezřelé "šumly" a nekonkrétní zvuky, že bříška prstů jsou pevná jako kladívka, že vzájemná koordinace ruky levé, která již netrpí bolestmi ani po třech hodinách hry, a pravé (ať už hraje prsty, slapem nebo trsátkem) je dostatečná k tomu, abychom zahájili opravdové hraní. Navážeme přesně tam, kde jsme minule skončili, to jest u intervalů. Zajisté jste si všimli u cvičení tercií, že jsou pokaždé jiné. Určitě vám to nedalo a protože jste byli několikrát poučeni, že na těchto stránkách nechceme suplovat jakékoliv jiné odborné (a často odporné) učebnice, zahloubali jste se do publikace o základech harmonie a na mou připomínku o důležitosti tercií jste reagovali tak, že jste se naučili alespoň to nejzákladnější. Totiž to, že tercie máme dvojí: malé (m.3) a velké (v.3). Když jste si spočítali políčka na baskytaře, utvrdili jste se v tom, že m.3 je vzdálenost 1 a půl tónu (v poloze vzdálenost od ukazováčku k malíčku nebo prsteníčku a ukazováčku o strunu výš) a v.3 vzdálenost dvou tónů (tady už je nutno malíček buď posunout ještě o jedno políčko ven z polohy, ale pro nás, co se orientujeme na hmatníku, je to prostředníček a ukazováček o strunu výš).

Tak vidíte. Jakémusi teoretickému minimu se ubránit nemohu (a tudíž ani vy ne!). A propos, to mi říká, že musím zdůraznit všem těm, kteří sice pilně cvičili, ale při transpozicích všech cvičení do ostatních poloh jen bezmyšlenkovitě "mydlili" prstama do strun a tudíž nevysledovali (po konzultaci s odbornou literaturou či tímto časopisem) zákonitosti kvintového a kvartového kruhu, že je potřeba se v tomto oboru urychleně dovzdělat a zvládnout jména všech stupnic s křížky i béčky, jak durových tak mollových. Tuto svou znalost zúročíme měrou vrchovatou v příštích kapitolách o základech improvizace a už teď na ni lehce navážeme při tvorbě akordů. Ačkoli se zdá, že znát akordy je nám pro hru na basu k ničemu, neb přece hrajeme jednotónově a nikoli akordicky, opak je pravdou. Vždyť (zjednodušeně řečeno!) principem hry na basovou kytaru je potvrdit harmonii a rytmiku skladby. Pro danou chvíli se dopustíme dalšího hrubého zjednodušení tím, že princip potvrzení harmonie zjednodušíme takto: na baskytaru hrajeme tón, který je základním tónem akordu. V praxi to vypadá tak, že akordická značka C evokuje zahrání tónu c. Jak banální a přitom tak epochální. Není krásné hrát na baskytaru?
Silně mi to připomíná vtip, jak jedna maminka chtěla, aby se její dítě naučilo na nějaký nástroj. Housličky, flétna, ba ani klavír neprošly pro svou časovou náročnost, a proto se jí dostalo rady. Kupte mu baskytaru, přiveďte ho v poledne a večer vám vrátíme "muzikanta". Ale zpět k akordům a ve zkratce něco o nich. Akord vzniká souzněním více než dvou různých tónů, uspořádaných podle určitého systému. Jak jsem už naznačil minule, u nás je tradiční systém terciový, kdy se základní formy akordů tvoří stavěním tercií na sebe. Nejzákladnější je trojzvuk (neboli kvintakord), který vzájemnou kombinací m.3 a v.3 může být:

značka
Durový C (v.3) E (m.3) G C
Mollový C (m.3) Eb (v.3) G Cmi někdy i Cm
Zmenšený C (m.3) Eb (m.3) Gb Cmi5- Cm-
Zvětšený C (v.3) E (v.3) G# C5+ C+

Teď už si můžeme myšlenku o podpoření harmonie rozšířit o znalost, že vidíme-li akordickou značku např.C, můžeme sice zahrát tón c, ale i tóny vyplývající z akordu (tedy e a g). Obdobně, jako gramatika má pravidla o seskupování slov do vět, tak i akordy podléhají celé soustavě vztahů, které budeme říkat tónina. V ní má každý akord své postavení a význam. V praxi se pro zjednodušení tónina označuje stupnicí. Vezmeme-li za základ v našich notových záznamech tolik známou stupnici G dur a přiřadíme-li ke každému tónu další tón této stupnice tak, aby vzdálenost mohla být nazvána tercií a tento souzvuk obohatíme dalším tónem (za stejných podmínek), vznikne nám sedm různých kvintakordů, které jsou základními kameny tóniny G dur. V notičkách to vypadá takto (abychom to mohli procvičovat zapsal jsem je v triolách):
Pro větší názornost ještě malý přehled v tónině G dur:
stupeň I II III IV V VI VII
2.tercie d e f# g a h c
m.3 v.3 v.3 m.3 m.3 v.3 m.3
1.tercie h c d e f# g a
v.3 m.3 m.3 v.3 v.3 m.3 m.3
zákl.tón g a h c d e f#
akord.značka G Ami Hmi C D Emi F#mi5-
Existovala-li by skladba s takovýmto akordovým postupem na každý takt, bylo by možné hrát basový doprovod třeba takto:
Když navážeme dnešní poznání na jednotlivá dřívější cvičení, podaří se vám jen na tomto harmonickém základě vytvořit nepřeberné množství dalších doprovodů. Upozornění ministra bez portfeje: Transponujte do všech ostatních stupnic, hrajte až se z vás bude kouřit, ale myslete i na životní prostředí a své okolí. Občas se běžte zchladit (třeba do hospody).
Nahled
Nahled
Nahled
Nahled
Nahled
Nahled
Nahled
Nahled
Kontakt na správce stránky: webadmin@machata.cz