AKORDY
Tak a je to tady. Zvládli jsme všechna základní, doposud probraná, cvičení a můžeme konstatovat, že tóny, které vyluzujeme naší baskytarou, jsou jasné, znělé a konkrétní, že z reprobedny nelezou žádné podezřelé "šumly" a nekonkrétní zvuky, že bříška prstů jsou pevná jako kladívka, že vzájemná koordinace ruky levé, která již netrpí bolestmi ani po třech hodinách hry, a pravé (ať už hraje prsty, slapem nebo trsátkem) je dostatečná k tomu, abychom zahájili opravdové hraní. Navážeme přesně tam, kde jsme minule skončili, to jest u intervalů. Zajisté jste si všimli u cvičení tercií, že jsou pokaždé jiné. Určitě vám to nedalo a protože jste byli několikrát poučeni, že na těchto stránkách nechceme suplovat jakékoliv jiné odborné (a často odporné) učebnice, zahloubali jste se do publikace o základech harmonie a na mou připomínku o důležitosti tercií jste reagovali tak, že jste se naučili alespoň to nejzákladnější. Totiž to, že tercie máme dvojí: malé (m.3) a velké (v.3). Když jste si spočítali políčka na baskytaře, utvrdili jste se v tom, že m.3 je vzdálenost 1 a půl tónu (v poloze vzdálenost od ukazováčku k malíčku nebo prsteníčku a ukazováčku o strunu výš) a v.3 vzdálenost dvou tónů (tady už je nutno malíček buď posunout ještě o jedno políčko ven z polohy, ale pro nás, co se orientujeme na hmatníku, je to prostředníček a ukazováček o strunu výš).
Tak vidíte. Jakémusi teoretickému minimu se ubránit nemohu (a tudíž ani vy ne!). A propos, to mi říká, že musím zdůraznit všem těm, kteří sice pilně cvičili, ale při transpozicích všech cvičení do ostatních poloh jen bezmyšlenkovitě "mydlili" prstama do strun a tudíž nevysledovali (po konzultaci s odbornou literaturou či tímto časopisem) zákonitosti kvintového a kvartového kruhu, že je potřeba se v tomto oboru urychleně dovzdělat a zvládnout jména všech stupnic s křížky i béčky, jak durových tak mollových. Tuto svou znalost zúročíme měrou vrchovatou v příštích kapitolách o základech improvizace a už teď na ni lehce navážeme při tvorbě akordů.
Ačkoli se zdá, že znát akordy je nám pro hru na basu k ničemu, neb přece hrajeme jednotónově a nikoli akordicky, opak je pravdou. Vždyť (zjednodušeně řečeno!) principem hry na basovou kytaru je potvrdit harmonii a rytmiku skladby. Pro danou chvíli se dopustíme dalšího hrubého zjednodušení tím, že princip potvrzení harmonie zjednodušíme takto: na baskytaru hrajeme tón, který je základním tónem akordu. V praxi to vypadá tak, že akordická značka C evokuje zahrání tónu c. Jak banální a přitom tak epochální. Není krásné hrát na baskytaru?
|
Silně mi to připomíná vtip, jak jedna maminka chtěla, aby se její dítě naučilo na nějaký nástroj. Housličky, flétna, ba ani klavír neprošly pro svou časovou náročnost, a proto se jí dostalo rady. Kupte mu baskytaru, přiveďte ho v poledne a večer vám vrátíme "muzikanta".
Ale zpět k akordům a ve zkratce něco o nich. Akord vzniká souzněním více než dvou různých tónů, uspořádaných podle určitého systému. Jak jsem už naznačil minule, u nás je tradiční systém terciový, kdy se základní formy akordů tvoří stavěním tercií na sebe. Nejzákladnější je trojzvuk (neboli kvintakord), který vzájemnou kombinací m.3 a v.3 může být:
značka
Durový C (v.3) E (m.3) G C
Mollový C (m.3) Eb (v.3) G Cmi někdy i Cm
Zmenšený C (m.3) Eb (m.3) Gb Cmi5- Cm-
Zvětšený C (v.3) E (v.3) G# C5+ C+
Teď už si můžeme myšlenku o podpoření harmonie rozšířit o znalost, že vidíme-li akordickou značku např.C, můžeme sice zahrát tón c, ale i tóny vyplývající z akordu (tedy e a g). Obdobně, jako gramatika má pravidla o seskupování slov do vět, tak i akordy podléhají celé soustavě vztahů, které budeme říkat tónina. V ní má každý akord své postavení a význam. V praxi se pro zjednodušení tónina označuje stupnicí. Vezmeme-li za základ v našich notových záznamech tolik známou stupnici G dur a přiřadíme-li ke každému tónu další tón této stupnice tak, aby vzdálenost mohla být nazvána tercií a tento souzvuk obohatíme dalším tónem (za stejných podmínek), vznikne nám sedm různých kvintakordů, které jsou základními kameny tóniny G dur. V notičkách to vypadá takto (abychom to mohli procvičovat zapsal jsem je v triolách):
Pro větší názornost ještě malý přehled v tónině G dur: stupeň I II III IV V VI VII
2.tercie d e f# g a h c
m.3 v.3 v.3 m.3 m.3 v.3 m.3
1.tercie h c d e f# g a
v.3 m.3 m.3 v.3 v.3 m.3 m.3
zákl.tón g a h c d e f#
akord.značka G Ami Hmi C D Emi F#mi5-
Existovala-li by skladba s takovýmto akordovým postupem na každý takt, bylo by možné hrát basový doprovod třeba takto:
Když navážeme dnešní poznání na jednotlivá dřívější cvičení, podaří se vám jen na tomto harmonickém základě vytvořit nepřeberné množství dalších doprovodů. Upozornění ministra bez portfeje: Transponujte do všech ostatních stupnic, hrajte až se z vás bude kouřit, ale myslete i na životní prostředí a své okolí. Občas se běžte zchladit (třeba do hospody).
|