Zpět

Basová kytara - návod k použití... (4)

ZAČÍNÁME HRÁT

Do minulé části se nám nevešel obrázek, který měl názorně osvětlit klasické naladění nástroje. Nejprve si zdůrazněme tři základní principy správného ladění:

1) Každá prázdná struna (na obr. D) musí ladit s tónem hraným na 5.pražci vedlejší struny hlubší (v tomto př. tón D na struně A).
2) Každá prázdná struna (na obr. E) musí ladit o oktávu níž, jako tón zahraný na 7. pražci vedlejší struny vyšší (v tomto př. tón E na struně A).
3) Flažolet zahraný nad 7. pražcem (např. na struně D zazní A) musí ladit s flažoletem zahraným nad 5. pražcem vedlejší struny hlubší (v tomto případě na struně A).

Jak si to tak budeme v hlavě opakovat, musíme rozhodnout, kterou z nabízených možností hry pravou rukou zvolíme:
1) hra trsátkem (plektrem) je asi způsob nejjednodušší. Takto tvořený tón je středovější, chybí mu kulatost a při použití tvrdého trsátka, které naprosto nedoporučuji, proznívá atak na struny. Výhodou je vyrovnanost a (zvláště pro zvukaře) vyšší konkrétnost tónu než při
2) hře prsty, při níž rozechvíváme strunu bříšky prstů. Avšak vzhledem k nestejné délce prstů (i jejich citu a šikovnosti) mívají tóny různou intenzitu i barvu tónů. Vyrovnanost intenzity i rytmičnosti tónů však lze s úspěchem nacvičit. Jen to trvá trochu déle.


3) hra slapem (čti slepem) je moderní, velmi rytmický způsob hry vhodný zvláště pro funky. Zde se na tvorbě tónů podílí i ruka levá. O technice hry pravé ruky se dá v kostce říci, že rozeznívání strun je prováděno - údery palce do struny buď na konci hmatníku nebo (řidčeji) u kobylky - trhanou technikou - vyzvednutím struny ukazovákem či prostředníkem a následným puštěním proti hmatníku. V obou případech je tón doprovázen úderem struny o pražce baskytary.

O tvorbě tónu jsme si povídali v kapitole "ladění". Vysvětlili jsme si postavení levé ruky. V krátkosti zopakujme, že: proti palci, který se opírá zezadu o hmatník (přibližně v místě mezi prvním a druhým prstem), pevně stiskneme bříškem prstu strunu. Prst, který tiskne strunu, by měl být v políčku co nejblíže pražci ve směru k tělu nástroje. Tlak prstu na strunu musí být dostatečně velký, aby tón měl dostatečnou hutnost bez rušivých zvuků a drnčení o pražce. Podle délky prstů se lze rozhodnout pro dva způsoby hraní poloh - t.j. (lidově řečeno) kolik pražců obsáhneme jedním hmatem:
1) způsob kontrabasový - 1.pražec ukazováčkem, 2.pražec prostředníkem, 3.pražec prsteníčkem a malíčkem. 2) způsob kytarový - každý prst obsluhuje jeden pražec. Doporučuji tento způsob, neboť jeho zvládnutí skýtá větší možnosti.

Nahled
Nahled
Nahled
Nahled
Nahled
Nahled
Nahled
Nahled
Kontakt na správce stránky: webadmin@machata.cz