|
|
... ucítila lehký dotek
na svém rameni.
Prudce se otočila
a polekaně otevřela
oči. Její pohled
spočinul na té
nejkrásnější tváři
světa. Na laskavé
a rozesmáté tváři
její maminky.
"Rychle vstávej..."
řekla maminka
"... ať nepřijdeš pozdě
do školy," dokončila
Markétka větu, kterou
od maminky slýchávala
každé ráno. Nikdy by
si nepomyslela, že ji
uslyší tak ráda. Vesele
se rozběhla ...
|
str. 52
|
|
|